sobota 6. června 2015

PROJEKT 40

"Už je mi skoro 40 a stále nevím,  čím budu, až budu velká!" - byla má oblíbená hláška ze hry Push Up.  

Ale vše je jinak... 

Může za to Lenka Olšanská. 
Seděly jsme v kavárně, řešily Kávu s koučem a povídaly o projektu Women Up
"A kolik je autorce toho projektu?" ptá se Lenka. 
"Asi jako mně, o rok míň", odpovídám. 
"Aha, takže STŘEDNÍ VĚK", komentuje Lenka. 


Cože???? To jako, že já jsem STŘEDNÍ VĚK??? 
Skoro jsem se utopila kávou....


A od té doby o to přemýšlím. O tom, že jsem ve STŘEDNÍM VĚKU. 
Nikdy mě nenapadlo, že by se mi to mohlo stát. Střední věk byl pro mě abstraktní pojem spojený s krizí středního věku, syndromem opuštěného hnízda, druhou mízou (u mužů) a čekáním na nemoci a smrt... 
Doposud jsem žila především svou identitu "koučující  maminky malých dětí"... A teď toto! 
Pravda, klukům je 8 a 6 - i můj "malinký" Filípek bude od září školák!
Jenže představa, že z období, kdy jsem nevyspaná padala na ústa s rukama plnýma dětí, kočárku, odrážedel, kol a velkých tašek se vším důležitým... a ve chvílích "volna" a po nocích se snažila nastartovat podnikání... mám přejít rovnýma nohama do krize středního věku a podobných radostí se mi vůbec nelíbí. 

Takže, co s tím?
Rozhodla jsem se, že si svůj střední věk pořádně vy-UŽIJU. Uvědomuji si, že se mi uvolňují ruce. Už je nemám stále plné dětí. Pozvolna přibývá času na práci, na vztah s manželem (který byl dlouho někde u ledu), čas na přátele a lidi, kteří mě zajímají a inspirují - staří známí i ti, které ještě neznám. Také více času na mé milované květiny, fotografování, čtení, psaní a třeba i na spánek. Ano, vím, že ty ruce se velmi rychle zaplní, když některý z mých chlapů onemocní, narazí na problém, se kterým si neví rady nebo se prostě jen potřebuje pomazlit (díky Bohu za to - to mi bude jednou chybět!). Ale trend je jasný :-).
Také si uvědomuji limity, které v životě mám a kterých bude s věkem přibývat. Vím velmi dobře, že nejsem nesmrtelná a že život je dar (hodně mi to připomněl nedávný krátký pobyt v nemocnici). 

Dala jsem si rok (a kousek). Příští rok mi bude 40. To už budu velká holka. A já chci být  sebe-vědomá velká holka. Co ví, co chce a dělá na tom. Konečně, už se nebudu moci dál schovávat za svůj oblíbený bonmot ze záhlaví... 
Mám rok na to, abych začala degustovat a zjišťovat, co a jak mi chutná. Rok na volby a plány. Rok na naleštění svého podnikání, objevení a zavedení nových návyků i radostí.
Ne, že by se za rok něco zásadního změnilo. Nevnímám čtyřicítku jako jakýkoli předěl. Ale rozhodla jsem se, že ve čtyřiceti chci být jinde. Chci stát pevněji na svých nohách. Chci být soběstačnější, mít svůj konkrétní projekt a realizovat ho...

Mám nápad! Zatím je příliš nový na to, abych ho vystavila hodnocení druhých. Navíc, ke mně přišel bezprostředně po transfúzi krve, ve stavu euforie a nové energie. :-) Počkám, zda mi přijde stejně nosný i po tom, co se mi krev obmění a místo té od šťastného a nadšeného snílka budu mít zase tu svou, mírně váhavou a opatrnou... Nicméně, své poslání vnímám stále stejně s krví i bez a proto zásadní obrat neočekávám. 

Tedy za rok, budu ta velká holka, co si pevně stojí za svým. Budu mít svůj blog, který bude mapovat mou cestu - a možná k podobné cestě K SOBĚ svede i někoho dalšího... Budu mít svůj účet na Twiteru a Instagramu (protože ve středním věku prý lidé začínají rezignovat na svůj růst, přestávají držet tempo s dobou a technologiemi - jenže já mám malé děti a nemůžu a nechci si dovolit být out, a taky protože ho má i má hyperaktivní tchýně, která umí žít každý věk). Budu mít svůj specifický projekt, který mě bude naplňovat. A budu si užívat svůj ZLATÝ STŘEDNÍ VĚK. 

Máte nějaké tipy, co a jak ve středním věku? Podělte se. Také se budu dělit. 
Máte chuť, začít  něco nového? Vykukovat ze své  komfortní zóny a zkoušet to jinak? Ozvěte se mi, připojte se ke mně nebo se jen dívejte a třeba... ;-)


Vyplouvám k šťastným "střednověkým" zítřkům... ;-) 












Poznámka pod _____________________

M: To jako chceš psát blog o stárnutí??? 
Já: Jo, to taky...
M: A proč by to měl chtít někdo číst?
Já: Protože všichni stárneme...? 
M: No právě!

Žádné komentáře:

Okomentovat