Dnes mám narozeniny.
Proč vám to říkám?
Proč vám to říkám?
Zpátky k narozeninám. Mám před sebou poslední rok začínající trojkou. Dala jsem si rok a Projekt 40. Chci v něm zkoušet, objevovat - žít spokojeněji. Ideálně v nastoleném trendu pokračovat v letech začínajících čtyřkou (dá-li Bůh i více). A prostřednictvím blogu dávám v plén.
Dnes oficiálně začínám :)
Přemýšlela jsem o svých 9 posledních letech… byla to JÍZDA! :-)
Ve 30 se mi narodil první syn, ve 32 druhý. Těch 9 let bylo převážně o nich. Nelituji jediného dne. Výsledky jsou různé, ale pocit dobrý.
Investice do manželství: no, nebylo moc času... navzájem jsme si hlídali a opečovávali děti... A ten společně prožitý adrenalin kolem nich! :-)
Ve 33 jsem objevila koučování a v 35 začala v koučování regulérně podnikat. Koučování byla a je láska na první pohled. Podnikání spíš nutnost než touha. Rozhodla jsem se po zralé úvaze: chci koučovat a lektorovat, potřebuji částečný úvazek a flexibilní pracovní dobu, abych mohla být s dětmi, když je třeba. (Nejsem hyperprotektivní matka, ale mám dítě se specifickými potřebami a svou potřebu užít si kluky, dokud to jde.) Volba zatím jasná.
Chybí mi týmová práce (teď si užívám v projektu Káva s koučem). Nebaví mě dělat všechno a sama - být nejen koučka a lektorka, ale také obchodnice, marketerka, administratorka a kdo ví, co ještě. Ale snažím a učím se. OBROVSKÝ!!! prostor pro změny. Jen nutno brát v potaz, že pracovní očekávání (nepřiměřená mým aktuálním možnostem) bývají zdrojem mé nepohody.
Ve finále (?!), krom rodiny a klientů jsem tu taky JÁ. Nejsem perpetuum mobile - musím mít z čeho brát. To jsem flákala nejvíc. Vím, je to klišé… ale je to tak :-). Všechno už nejde samo a snadno (třeba brzké vstávání!). Velkou výzvou je pro mě přijmout určitá zdravotní omezení, místo abych s nimi bojovala. A vedle fyzické stránky je tu psychická a duchovní - zdroj jistoty, síly a orientace v životě. Prý je "duchovno všude a ve všem". Já vím, že je to křehká květinka - bez péče chřadne a zarůstá plevelem. Na SEBE chci zaměřit více pozornosti.
ZAČALA JSEM - zjistila jsem, jak si stojím, že jsem ve středním věku - začala o něm přemýšlet a psát blog. Napsala jsem, že chci objevit Instagram - objevila a jsem nadšená!!! Taky jsem jsem napsala, že chci denně prožít něco pěkného a večer si to připomenout. I to je paráda - opravdu doporučuji! Minimálně 2 x denně trocha radosti a motivace zařídit si něco i na zítra. (Tou radostí bývají i fotky na Instagramu, letní procházka po Náplavce, nebo fotky z dovolené, když byly klukům 3 a 1 rok. … Je to různé, poměrně snadné a moc fajn.)
Resumé:
Do dalších narozenin nechci urvat vše, kde jsem nabrala skluz. Chci objevovat SVÉ smysluplné cíle a DĚLAT k nim vedoucí kroky. Nutným předpokladem je zpomalit a být citlivá k sobě a svým potřebám. To mi jde dobře, když jsem vyspaná - kámen úrazu. Dilema: jít si lehnout a ráno být fit nebo využít potřebný tlak a klid, když děti spí a odvalit co největší porci úkolů… Obvykle volím B s vědomím, že A je udržitelnější. Láká mě a zkouším to.
Trochu doufám, že krokem k tomuto cíli by mohlo být lepší plánování. Plánovat si den večer namísto rána, kdy nejsem zrovna svěží. Inspirovalo mě i toto video Marie Forleo:
Tedy, chci si darovat trochu víc spánku. Každá minuta se počítá :-). A další cíle a kroky budou následovat. Mám na to rok ;-)
_____________________________
PS:
_____________________________
PS:
FOTO - děkuji za všechny krásné kytky klukům ze Serafínu a za fotky svých kluků divokých Honzovi Tichému http://www.fotograftichy.cz/